Chytrá Auta – 14. stránka – Budoucnost je v chytrých autech

Test Hyundai Ioniq EV: Jihokorejská kráska s krátkým dojezdem

Usednout za volant vozu jihokorejské automobilky s cenovkou milion korun je spíše raritou, na trhu elektromobilů se však jedná o běžnou částku. Hyundai Ioniq slibuje atraktivní design, prostorný interiér i výbornou výbavu. Jak dopadl v našem testu?

První dojem na jedničku

Auto na první seznámení vypadá výborně, modrá barva se výrobci povedla a v zasněžené krajině vůz skvěle vynikne. Již na první pohled je znát, že Hyundai Ioniq necílí mezi „sporťáky“ jako Tesla, ale spíše na každodenní cestování po městě. A to mu sluší. Hyundai zůstal designově při zemi a model Ioniq připomíná spíše než futuristický vůz běžný osobní automobil. Od konkurenčního modelu BMW i3 je rozdíl velký.

Model s elektrickým pohonem poznáte zepředu na první pohled – přední maska je kompletně zakryta světlým plastem. U hybridní verze je použita klasická mřížka, která podle nás sluší vozu více. Jako pěst na oko působí i logo vpředu, které je skryto pod plastem a vypadá hodně lacině. Líbí se nám čiré světlomety, které šetří energii a zároveň propůjčují vozu luxusní vzhled. Do rukou se nám dostala nejvybavenější varianta EV Ultimate v hodnotě 1 milionu korun. Elegantní modrá barva je pak navíc za příplatek 16 tisíc korun.

Nebývalý luxus

Při usedání za volant Ioniqu snad nemáme ani pocit, že by se jednalo o automobil značky, která se nese spíše v duchu úspor a atraktivní ceny. Ioniq dává ale na první pohled znát, že se řadí mezi luxusnější řady vozů. Sedačka vás při usednutí za volant sveze blíže k palubce a kolem vás je tolik ovládacích prvků, že v první chvíli nevíte, kam sáhnout a co vyzkoušet. Na běžný klíč zapomeňte, elektromobil pozná, že máte bezkontaktní klíč v kapse a dovolí vám vůz nastartovat pouhým stiskem tlačítka pod volantem. Nemusíte jej tedy v podstatě vůbec z kapsy vytahovat.

Po stisku tlačítka se ozve úvodní znělka, kdy rychle naběhnou všechny systémy, a vy se můžete bez čekání pustit do jízdy. Sešlápnout brzdu, stisknout tlačítko D pro režim Drive a můžete vyrazit. Ioniq se s absolutním tichem vydá vpřed, což je zejména pro řidiče automobilů se spalovacím motorem prvotní šok. Člověk si na to ale zvykne hodně rychle. Motor jede výborně od spodních otáček, jízda je díky jednostupňové převodovce plynulá a dynamická. Více ale v samotných dojmech z jízdy.

Specifikace

[aps_product_sz id=“565″]

Atraktivní design s celosvětovým oceněním

Pohled na Hyundai Ioniq vás sice na zadek neposadí, jako by se to mohlo podařit kdejakému supersportu, přesto zaujme. Tento sympatický liftback sází na moderní konstrukci a atraktivní prvky karoserie, které ale zároveň nepůsobí futuristicky a přehnaně. Společnosti Hyundai se podle nás podařilo docílit výborného kompromisu praktické, pohledné a moderní karoserie. To ostatně potvrzuje i ocenění Red Dot Design 2016.

Ioniq je možné svou velikostí srovnat s Octavií, jeho délka 4470 mm je o přibližně 20 centimetrů kratší. Díky tomu se do automobilu pohodlně vměstná 5 osob a velký nákup. O přední masce jsme se již zmínili – světlý plast předku moc nesluší, hlavně ve srovnání s hybridní verzí. Ta kráčí v tradičním duchu mřížkování a loga automobilky. Přední část elektrické verze Ioniqu nám přijde zbytečně laciná a kazí dojem z jinak výtečného designu.

Vzhled zadní části se povedl snad ještě více a automobilu opravdu sluší. Zadní sklo je rozděleno na dvě části, z nichž jedna propojuje zadní světla. Díky dvojici skel vznikl i prostor na decentní zadní křídlo, které pohledný „zadek“ podtrhuje. Dodat snad můžeme jen to, že ačkoliv vypadá zadní část skvěle, řidič z ní zase takovou radost nemá – spodní část skla se často špiní a zadní výhled z automobilu je tak omezen.

Prostorný a moderní interiér

Nahlédnutí do interiéru není takový zážitek jako třeba u Tesly s obrovským dotykovým panelem, ale připomíná bez většího prozkoumání běžný moderní automobil. I tak je ale v nejvyšší výbavě spousta ovládacích prvků přehledně okolo vás a na dosah ruky. Středový panel disponuje 7″ dotykovým displejem, přes který lze ovládat prvky automobilu. Použité materiály rozhodně neurazí, zároveň zde ale nečekejte vzácné dřevo a podobné prvky luxusu.

Analogové ručičky byste na palubní desce hledali marně, středový ukazatel rychlosti je již plně digitální. Rozmístění prvků je šikovné a přehledné, díky čemuž člověk snadno najde všechny důležité údaje. Na palubní desce je stále zobrazen stav čerpání energie, který může přecházet mezi režimy ECO (úsporná jízda), PWR (velká spotřeba) a CHARGE (rekuperace energie).

Spousta místa za volantem i vzadu

Hyundai Ioniq je prostorný a za volant se bez problémů poskládají i dvoumetroví řidiči. Zároveň je spousta prostoru také vzadu, díky čemuž je přeprava více osob pohodlná. Sedačku řidiče je možné nastavovat pomocí elektronických ovladačů ve spodní části. Nechybí ani uložení pozice pro dva různé řidiče. Potěší funkce, která při vystupování z vozu sedačku odsune o několik centimetrů dozadu, díky čemuž je vystupování z vozu pohodlnější. Při nasednutí se opět přisune zpět.

Menší kufr než model Hybrid

Při pohledu na specifikace se nenechte zmást kufrem o objemu 443 litru, což je údaj u hybridní verze. Elektromobil má kvůli bateriím kufr menší, a to skoro o 100 litrů (celkově 350 l). Rozhodně se nedá říci, že by byl kufr malý, naopak pojme i větší nákup. Vzhledem k velikosti auta to ale žádná hitparáda není, navíc musíte drobnou část vyhradit kabelům pro nabíjení (dají se při troše šikovnosti ukrýt pod spodní víko, pokud je nehodláte často používat). Pokud nebudete Ioniq používat k přepravě rozměrného nákladu, ale spíše jen běžných věcí, kufr postačí. Srovnáním s majiteli Octavií se ale raději vyhněte.

Seznámení s ovládacími prvky chce nějaký čas

První usednutí za volant může vzbudit mírnou paniku, že je ovládacích prvků v automobilu až příliš. Je to trochu dáno i tím, že jsme měli k dispozici nejvybavenější variantu s plejádou chytrých asistentů. Na funkci jednotlivých prvků jsme přicházeli spíše postupně. Základní ovládání vozu je snadné a není zde nic, co by člověku bránilo v pohodlnému řízení. Volba režimů převodovky je vyřešena pomocí tlačítek v místě řadící páky a jejich ovládání je velmi jednoduché a rychlé.

Pro ty, kteří nikdy neseděli v elektromobilu, může být novinkou ovládání rekuperace energie. Energie při brzdění automobilu je využívána k dobíjení baterií, což prodlužuje dojezd automobilu a zároveň šetří brzdy. Úrovní rekuperace, kterou lze volit „pádly“ pod volantem, pak měníte míru brzdění motorem (a logicky více získané energie do baterií). Nastavit lze 4 úrovně.

Palubní systém s GPS navigací i couvací kamerou

Ovládání palubního počítače je vcelku snadné a díky češtině i intuitivní. Člověk může měnit nejen vlastnosti automobilu (nastavení jízdních režimů, posilovače apod.), ale i spravovat Bluetooth handsfree, rádio či GPS navigaci. Odezvy systému jsou vcelku rychlé a přesné. Povrch displeje je matný, díky čemuž se na slunci neleskne a je lépe vidět.

Navigace vás celkem dobře dovede do zadaného cíle a člověk ocení, že nemusí používat mobilní telefon a spotřebovávat jeho baterii. Na druhou stranu je vidět, že navigace v automobilech nedokáže držet krok s pokročilejšími navigacemi v telefonech. Ať už z pohledu funkcí, intuitivního ovládání a dalších možností.

S ovládacími prvky si člověk musí chvíli pohrát, aby se naučil a vyzkoušel jejich funkci. Řeč je hlavně o nastavení sedadel, ovládání rekuperace, volbě režimů převodovky, palubním systému, adaptivním tempomatu a dalších chytrých funkcí. Po pár desítkách kilometrů by to však již neměl být žádný problém.

Klimatizace funguje dobře a začne reagovat velice rychle. Člověk si ale v tomto případě musí uvědomit, že zatímco u běžného automobilu je teplo vedlejším produktem motoru, u elektromobilu musí k jeho výrobě spotřebovat elektrickou energii. Proto je nutné počítat s tím, že použití klimatizace a zejména topení snižuje dojezd.

Dojem z jízdy – jako na počítači

Největší změnou je samozřejmě elektromotor, který nahradil tradičnější spalovací motor. Jeho chování a křivka výkonu je velmi odlišná od spalovacích motorů dnešních automobilů. Změnou je samozřejmě i hlučnost, která je při běžné jízdě téměř nulová. Drobný šum a zvuk elektromotoru slyšet je, hravě jej však přehlučí pneumatiky při styku s vozovkou.

V automobilu jsou jen dva pedály. Při uvolnění brzy se automobil pomalým tempem rozjede, plyn je následně příjemně citlivý a umožní opravdu plynulou jízdu. Díky tomu, že převodovka má jen jeden stupeň, nenarazí člověk ani na žádné přechody při řazení. Zkrátka sešlápnete plyn a automobil jede plynule z 0 až do maximální rychlosti.

Jen 120 koní díky vysokému kroutícímu momentu stačí

Hyundai Ioniq má sice jen 120 koní ve své elektrické verzi, maximální kroutící moment motoru je ale celých 295 Nm, což je zhruba o 50 až 100 Nm více než u spalovacího motoru se stejným výkonem. Díky tomu dokáže Ioniq vypálit opravdu hbitě, což je v kombinaci s jednostupňovou převodovkou velice příjemné. Celá jízda je nadstandardně plynulá a dynamická. Elektromor navíc jede skvěle již od spodních otáček a nenarazíte na žádný turboefekt jako u přeplňovaných motorů.

Hyundai Ioniq nabídne 3 jízdní režimy podle výkonu elektromotoru. Přepínat je lze pohodlně tlačítkem ve středové části interiéru, která je na dosah pravé ruky. Většinu času jsme kvůli úspoře energie jezdili v nejslabším režimu ECO, což na běžnou jízdu i občasnou akceleraci bohatě stačí. V režimu sport lze využít plný potenciál elektromotoru, spotřeba však vzroste.

Maximální rychlost je sice „jen“ 165 km/h, na popojíždění do města a české dálnice to však bohatě postačí. Efekt rekuperace je u maximálního stupně opravdu značný a řidiči, kteří se dodnes nenaučili brzdit motorem a před křižovatkou vyšlapují spojku, se budou muset rychle přizpůsobit. Brzdění motorem, tedy rekuperací, je totiž u elektromobilu nezbytná součást pro delší dojezd. Díky snadnému přepínání ovladače pod volantem lze během jízdy plynule přecházet mezi úrovněmi rekuperace a dosáhnout tak ještě o něco efektivnější jízdy z pohledu šetření energie.

Dojezd? Bohužel do 200 kilometrů

Palčivým problémem dnešních automobilů je krátký dojezd na jedno nabití. Osobní automobily se spalovacími motory dnes nemají problémy na jednu nádrž při úsporné jízdě dojet kolem 800 kilometrů. Hyundai na svých stránkách slibuje u modelu Ioniq EV celých 280 kilometrů. Při našem testování jsme se ale většinou nedostali nad hranici 180 kilometrů, a to ještě za předpokladu, že jsme nepoužívali topení. To bohužel není příliš a vlastně i to je důvod, proč je Ioniq určen pro jízdu do města.

Samotný automobil nám nenabízel ani žádnou databázi nabíjecí stanic, což je u auta s tak krátkým dojezdem problém. V momentě, kdy se zobrazí dojezd 10 kilometrů, se automobil přepne do extrémně úsporného režimu. Na displeji se zobrazí ikona želvy a automobil nejede více než 40 km/h. Taková situace se nejspíše povede každému uživateli a není to nic příjemného. Mnohokrát kvůli úspoře energie nebudete v zimě používat topení a cesta se rázem stane „zážitkem“. Hlavní je ale dojet, že?

Nevyužitý potenciál rychlonabíjení

Hyundai Ioniq používá pro rychlonabíjení standard CCS a podporuje nabíječky až s výkonem 100 kW. S takovou nabíječkou je možné auto nabít opravdu za pár desítek minut. Problémem je, že taková nabíječka u nás zatím neexistuje.

Nejvýkonnější CCS nabíječky u nás disponují výkonem 50 kW, což odpovídá zhruba 35-45 minutám nabíjení. Automobil se navíc odpojil vždy v 94 % nabití, což nám přišlo trochu škoda. Podle vyjádření společností Hyundai je to ochrana akumulátoru, který se v případě nabíjení rychlonabíječkou znatelně zahřívá a z bezpečnostních důvodů se v tomto stavu odpojí. Díky tomu je ale možné použít rychlonabíjení i opakovaně za sebou, což některé elektromobily neumožní.

Pokud použijete pomalejší AC nabíječku, doplnění energie trvá okolo 4 hodin, takže si opravdu počkáte. A nabíjení doma z běžné 230V zásuvky? Není problém, Hyundai Ioniq v kufru vozí měnič a kabel. Nabíjení však trvá okolo 12 hodin, takže se nabízí snad jen nabíjení přes noc.

Auto si vše pohlídá

Stav i průběh nabíjení si hlídá samotný automobil a s nabíjecí stanicí komunikuje. Na displeji automobilu je zobrazen průběh nabíjení i časový odhad dobití. Ioniq je navíc vybaven i trojicí LED diod v přední části palubky, která je vidět z venku. Díky tomu lze i z dálky poznat, zda už jsou baterie dobité. Rozhodně bychom ale ocenili možnost zaslání notifikace do mobilního telefonu, že je automobil nabitý.

Bluetooth handsfree, Android Auto i bezdrátová nabíječka

V tak vybaveném automobilu samozřejmě nechybí možnost propojit telefon s automobilem skrze Bluetooth, což umožní nejen telefonovat, ale i třeba poslouchat hudbu. Palubní systém se dočkal i podpory systémů Android Auto a Apple Car, což jsme hned vyzkoušeli.

S propojením přes Bluetooth jsme u telefonu Samsung Galaxy S6 problém neměli. Citlivost mikrofonů i hlasitost při hovoru je dostatečná, takže není vůbec problém telefonovat během jízdy. Pomůže i fakt, že motor nevydává téměř žádný zvuk. Ocenili jsme šikovný kaslík pro telefon s podporou bezdrátového nabíjení, které jsme používali poměrně často.

Hyundai Ioniq se může připojit také k Wi-Fi síti, díky které dokáže následně aktualizovat aktuální informace o dopravě. Lze využít i Wi-Fi ze svého mobilního telefonu (vytvořit Hot Spot), aby mohl automobil aktualizovat informace za jízdy. K volání a hudbě z telefonu je však stále využíván Bluetooth.

Android Auto – spíše jen bonus

Android Auto je možné používat podobně jako v jiných automobilech a jedná se o zajímavý bonus a alternativu. Bohužel se nelze s telefonem propojit bezdrátově a člověk musí použít kabel. Ten nejen špatně vypadá, ale i často zbytečně zavazí. Rozhodně je zde ještě spousta prostoru k vylepšení, což samozřejmě není vadou automobilu, ale celkově standardu Android Auto. Celý systém jsme vám představili v samostatném článku.

Ovládání na dálku? Zatím bohužel ne

Nedělali jsme si iluze, že bychom vůz mohli řídit nebo nějakým jiným pokročilejším způsobem ovládat na dálku skrze mobilní telefon. Rozhodně bychom ale uvítali například notifikace, že je automobil nabitý, nebo třeba možnost na dálku nastavit vytápění automobilu. Zejména v zimním období by se totiž hodilo nastupovat do vyhřátého auta. To lze sice ručně načasovat v palubním systému, ale skrze telefon na dálku ne.

Obecně bychom ocenili aplikaci pro základní správu automobilu a sledování jeho stavu – třeba detaily jízdy, údaje o průměrné spotřebě či třeba poloze při parkování. Tyto základní funkce již dnes zvládá i levná OBD jednotka (například Chytré auto od T-Mobilu) a bylo by logické funkce integrovat i do systémů automobilu.

Luxusní výbava, která příjemně překvapí

Hlavní podíl na ceně okolo milionu korun má samozřejmě fakt, že Hyundai Ioniq patří mezi elektromobily. I přesto se ale u nejvybavenější verze dočkáte spousty chytrých asistentů a doplňků, které jízdu výrazně usnadňují a zpříjemňují.

Za zmínku stojí rozhodně systém LKAS, který dokáže automobil automaticky vést mezi jízdními pruhy. To se hodí zejména na dálnici, kde byla funkčnost výborná. Na běžných rychlostních silnicích, kde se „čáry“ občas ztrácí i zraku řidiče, je to již horší.

Pochvalovali jsme si také adaptivní tempomat, díky kterému lze nastavit vzdálenost vozidla před námi a automobil na to pružně reaguje. Zpočátku se s jeho nastavením ale musíte sžít. V kombinaci s LKAS můžete na dálnici docílit stavu, kdy automobil sám koriguje směr ve svém pruhu a rovněž brzdí i přidává. Hyundai Ioniq vás však nenechá sundat ruce z volantu, což je správné.

Pro ochranu řidiče je připraveno i hlídání slepého úhlu v zrcátkách (BSD). Automobil v takovém případě zobrazí ikonu přímo v daném zrcátku a pokud začnete signalizovat zatočení, ozve se zvuková výstraha. Podobné je to i v případě blížícího se střetu s překážkou před vámi, čemuž dokáže automobil zamezit. Pokud zjistí hrozbu, vyšle zvukové upozornění a když řidič nezareaguje, začne automaticky brzdit.

Trochu nás překvapilo, že v automobilu chybí automatický parkovací asistent, který by vůz zaparkoval v podstatě sám. Hyundai Ioniq je totiž vybaven spoustou senzorů a tato funkce by pro nás byla logická. Zejména řidičky by ji jistě využily.

Dva stupně výbavy a cena okolo milionu

Měli jsme k dispozici nejvybavenější variantu Hyundai Ioniq EV ULTIMATE, která startuje s cenou na 999 990 Kč. Oproti verzi Future, která je o 120 tisíc levnější, nabízí například LED světlomety, systém BSD, chromový paket, přední parkovací senzor, sklopná zrcátka další. Kompletní rozdíly mezi verzemi znázorňuje oficiální ceník.

V současné době nabízí Hyundai hybridní a plně elektrickou verzi. V případě hybridní verze je elektromotor slabší (44 vs. 120 koní) a stejně tak baterie nabízí nižší kapacitu (1,56 vs. 28 kWh). V průběhu roku přibude také verze Hybrid Plugin, která dokáže čistě na elektrickou energii ujet okolo 40 kilometrů. Průměrnou cestu do práce by tak řidiči mohli jezdit pouze na elektřinu, na delší výlety pak využít spalovací motor.

Hyundai Ioniq EV: Láska na první pohled

Ioniq ve své „elektrické“ verzi vyšel v našem testu velmi dobře. Designově se nám nelíbil snad jen kýčovitý kryt přední masky a nepěkné provedení loga automobilky. Ani výhled skrze zadní okno není ideální. Zbytek karoserie působí elegantním, luxusním, ale zase ne moc odvážným a futuristickým dojmem. Sedla nám i modrá barva. Potěšil nás rovněž interiér a bohatá výbava, kterou by leckterý konkurent ve stejné cenové hladině mohl závidět.

Jízda s Ioniqem je díky dobrému podvozku pohodlná a automobil snese i trochu ostřejší jízdu, přestože se stále jedná spíše o dopravní prostředek a ne „hračku“ na silnice. Motor na popojíždění městem bohatě stačí a díky vysokému kroutícímu momentu vás svižně katapultuje i při rozjezdu z křižovatky. Maximální rychlost 165 km/h postačí i na dálnice.

Snad jediným velkým problémem je v našich očích dojezd, který příliš nesedí na papírově udávané hodnoty společnosti. A to zejména v zimě, kdy velkou část energie spotřebuje topení. Běžně jsme se pohybovali dojezdem okolo 170 km, což je pro jízdu městem dostatečná hodnota. Při delším výletu ale budete muset pečlivě promyslet a naplánovat místa nabíjení.

Někdo by jistě mohl namítnou i vyšší cenu, ta je však prozatím bohužel společná všem automobilům podobné kategorie – tedy na elektrický pohon. Hyundai Ioniq EV je výbornou volbou, z auta je ale trochu cítit, že vývojáře omezoval trend a přístup, jako kdyby byl automobil „spalovací“. Oproti tomu taková Tesla k autu přistupuje už v návrhu konceptu jako k „elektro zařízení“, což je správně.

[one_half]

Klady

+ Povedený design
+ V nejdražší variantě slušná výbava
+ Prostorný interiér
+ Svižná a dynamická jízda
+ Pohodlný a jistý podvozek
+ Android Auto a bezdrátová nabíječka pro telefon

[/one_half]

[one_half_last]

Zápory

– Reálný dojezd okolo 180 km
– V palubním systému chybí databáze stojanů pro nabíjení
– Kryt přední masky zbytečně kazí design automobilu
– Ocenili bychom aplikaci do mobilu pro základní správu automobilu (statistiky, klimatizace, poloha apod.)

[/one_half_last]

Za zapůjčení nahrávací techniky děkujeme společnosti Beryko.cz.

Jsou dnešní elektromobily ekologické?

Nulové emise, žádné znečištění vzduchu a šetrnost k životnímu prostředí. To může být často uváděno mezi hlavními výhodami elektromobilů. Je to ale pravda? Jsou opravdu elektrické automobily tak ekologické, jak nám výrobci tvrdí?

Jsou elektromobily šetrné k životnímu prostředí?

Spousta lidí si v hlavě utvoří jednoduchou představu, kdy auto poháněné elektrickou energií neprodukuje do vzduchu výfukové plyny a je tedy na rozdíl od automobilů se spalovacími motory 100% ekologické. Taková představa je ale velmi krátkozraká, protože je potřeba se podívat na celý proces. Dopad na životní prostředí totiž určitě nejen jízda s vozidlem, ale i jeho výroba, likvidace, těžba materiálu pro výrobu i získávání elektrické energie.

Alternativní paliva budoucnosti: Elektřina, vodík nebo snad kukuřice?

A právě v celkovém součtu nežádoucích prvků a dopadu na životní prostředí na tom elektromobily nemusí být tak dobře, jak by si spousta lidí myslela. Může se dokonce stát, že vozidla na elektrickou energii zatěžují přírodu více než zaběhlé spalovací motory. Záleží to ovšem velkou mírou na tom, kde automobil jezdí a čerpá energii.

Výroba elektromobilů ekologická rozhodně není

Začíná to hned v začátcích, kdy automobil s pohonem na elektrickou energii vzniká. Při výrobě elektromobilu je vyprodukováno až o 50 % více CO2 než v případě auta se spalovacím motorem. Elektromobily obsahují znatelně více vzácných prvků, o což se postaraly hlavně baterie. Právě ty jou příčinou, proč celkový proces výroby vyprodukuje více CO2. Názorně to ukazuje následující tabulka.

název vozidla	Mercedes A 170	Škoda Octavia 1.9 TDI	Nissan Leaf
produkce CO2 během výroby v kg	6200	6725	7625
produkce CO2 během výroby baterie v kg	–	–	6006
celková produkce během výroby v kg	6200	6725	13636

Tab. 1. Zdroj: http://www.lukaskonecny.cz/wp-content/uploads/2015/11/Vliv_elektromobilu.pdf

Pro přírodu není zdaleka prospěšná například těžba Lithia, na druhou stranu – podobně je na tom i těžba fosilních paliv a jejich dopadů na životní prostředí. Obecně je ale pravdou, že výroba automobilů s pohonem elektrické energie je zatím pro přírodu více škodlivá než u „běžných automobilů“.

U elektromobilů je prozatím složitější výroba baterií, kvůli které celková výroba aut na elektrický pohon spotřebovává více CO2 než u „běžných aut“.

Nulové emise při provozu automobilu jsou bohužel mýtus

Jak už na počátku našeho článku zaznělo – elektromobil nevypouští do atmosféry výfukové plyny, a proto je v tomto ohledu mnohem šetrnější než běžné automobily. Problémem ovšem je, že se škodlivé plyny do atmosféry dostávají při výrobě elektrické energie, kterou elektromobily spotřebovávají. (tzv. nepřímé emise). A zde jsou rozdíly markantní podle toho, na jakou energii automobil jezdí. Pokud jde o energie získanou z obnovitelných zdrojů, jsou samozřejmě dopady na přírodu razantně menší než provoz vozidla v místě, kde všechna energie pochází z elektráren na fosilní paliva.

Co s bateriemi po ukončení jejich životnosti? Problém, který se bude muset vyřešit

Častým argumentem proti elektromobilům jsou i samotné baterie, které je obtížné likvidovat. V první řadě je možné baterie recyklovat a využít pro shromažďování elektrické energie i po jejich odstavení z automobilů. I tak ale baterie jednou dojde do stavu, kdy ji nelze využít pro její účel. Tento problém ale zatím není tak aktuální, neboť životnost baterií se pohybuje okolo 10 let a v současné době elektromobily zažívají rozmach. Problém s likvidací baterií bude tedy nejvíce aktuální až za několik let.

Jak elektromobily zatěžují přírodu? Záleží na tom, kde jezdí

Na otázku, zda jsou elektromobily 100% ekologické, jsme si již odpověděli. Nejsou. Jak je to ale ve srovnání s automobily se spalovacími motory? V drtivé většině případů jsou elektromobily ekologičtější než běžné automobily, je to ale závislé i na použité energii. Pokud budete provozovat elektromobil v oblastech, kde je elektrická energie vyráběna pomocí obnovitelných zdrojů, zátěž pro přírodu bude razantně nižší než v případě spalovacích motorů. V extrémních případech, tedy v zemích, kde je energie vyráběna především pomocí fosilních paliv, se může ovšem situace obrátit. Na druhou stranu se ve většině průzkumů nepočítá s faktem, že i těžba ropy, její zpracování a následné produkce vypouští do atmosféry obrovské množství CO2.

Provoz elektromobilů je ekologičtější než u aut se spalovacími motory. Rozdíly se mohou zvětšovat či snižovat podle použité energie.

Jak je to v České republice? Díky tomu, že je energie v tuzemsku získávána nejen z fosilních paliv, ale i z jaderného štěpení nebo obnovitelných zdrojů, vycházejí elektromobily poměrně dobře. Budeme-li vycházet ze stejných dat jako v případe tabulky 1, průměrně spotřebovává elektromobil Nissan Leaf přibližně o 40 gramů na kilometr méně CO2. Snadno lze tedy spočítat, že Nissan Leaf zhruba po 177 000 kilometrech provozu dorazí do bodu, kdy je součet emisí při výrobě a provozu srovnatelný s vozem Škoda Octavia. Pak už bude provoz elektromobilu každým kilometrem ekologičtější.

Údaje jsou opravdu pouze orientační a ve skutečnosti by hovořily ještě lépe ve prospěch elektromobilů. Nikde totiž není do výpočtu zahrnut fakt, že i při těžbě, výrobě a produkci ropy vznikají emise CO2.

název vozidla	Mercedes A 170	Škoda Octavia 1.9 TDI	Nissan Leaf
přímé emise CO2 [g/km]	154	142	–
nepřímé emise CO2 [g/km]	–	–	103
po ujetí 200 000 [CO2 kg]	30 800	28 400	20 600

Tab. 2. Emise po ujetí 200 000 km. Zdroj: http://www.lukaskonecny.cz/wp-content/uploads/2015/11/Vliv_elektromobilu.pdf

Problém není v elektromobilech, ale v energetickém průmyslu

Tato skutečnost poukazuje na jiný smutný fakt, kterým je výroba elektrické energie. Většina elektrické energie po celém světě je získávána přeměnou fosilních paliv, což je proces, při kterém je do atmosféry uvolňováno obrovské množství CO2. Především kvůli tomu se zdají mnohdy elektromobily méně ekologické, než bychom čekali. Není to však jejich zásluhou. Pokud by totiž většina energie byla získávána z obnovitelných zdrojů, ušetřena by byla příroda nejen při samotné výrobě energie, ale logicky i při provozu elektromobilů.

Elektromobily jsou správnou cestou k tomu, aby provoz vozidel zatěžoval přírodu co nejméně. Vyřešit se však musí problém se samotnou výrobou elektrické energie, který v současné době produkuje velké množství škodlivin pro naši přírodu. Teprve potom začne mít provoz elektromobilů největší smysl. Pomyslné klacky pod nohy hází výrobcům elektromobilů i společnosti, které na fosilních palivech těží nejvíce. Ne všechny studie jsou založené na pravdě a záměrně poškozují elektromobily, aby se nástup elektrické energie v automobilech co nejvíce oddálil.

Než se vyřeší „ekologičtější“ výroba elektrické energie, může přijít jiné palivo pro automobily

Chytré systémy a asistenti. Co vše dnes dokážou moderní automobily?

Chytré automobily jsou dnes bezpečnější než kdy dříve, za což mohou především aktivní prvky bezpečnosti. Jaké jsou v dnešních automobilech chytré systémy, které ročně zachraňují desítky tisíc řidičů před dopravními nehodami?

Co jsou aktivní systémy bezpečnosti?

Bezpečnostní prvky a systémy bezpečnosti v automobilech se dělí na dvě skupiny – pasivní a aktivní. Rozdíl v nich je zásadní. Zatímco pasivní bezpečnostní prvky mají ochránit řidiče až v případě nehody (střetu), aktivní systémy mají nehodám předcházet. Dnes se zaměříme právě na aktivní prvky, kterých je v dnešních vozech spousta. Představíme si chytré systémy, o kterých jste možná ani nevěděli, že je naše auta mají.

V zásadě se jedná o systémy, které monitorují situaci okolo vašeho vozu a mohou ovládat všechny prvky automobilu – brzdy, motor, zatáčení, světlomety apod. Na situaci dokážou reagovat rychleji než člověk a předejit tak nehodě. V podstatě každý dnes vyráběný automobil disponuje základními aktivními asistenty, ale jen ta nejvybavenější chytrá auta nabídnou většinu z nich.

Brzdový asistent – účinnější i automatické brzdění

Brzdy jsou jedním ze základních prvků automobilu a jejich kvalita i použití často rozhodne o tom, zda dokáže automobil před překážkou zastavit včas. Protože člověk v krizových situacích zpravidla zvládne pouze stlačit brzdový pedál a nedokáže pod návalem adrenalinu měnit účinek brzdné síly podle situace, pomůže hned několik chytrých asistentů. Tím nejznámějším je ABS, kterým jsou vybavena dnes všechna sériově vyráběna auta. ABS zajistí, aby se při silném brzdění neblokovala kola, čímž by docházelo ke ztrátě kontaktu s vozovkou a delší brzdné dráze.

V moderních automobilech nastupuje rovněž systém BAS, který pomůže řidiči v krizových situacích ostře zabrzdit. Řidiči totiž mnohdy nevyužijí plný potenciál brzd – nohou nestlačí pedál dostatečně silně nebo začnou brzdit pozvolna. Oba případy bohužel prodlužují brzdné dráhy, což může znamenat i zbytečnou nehodu. BAS se v takových případech postará o to, aby brzdný systém ihned poskytl maximální brzdnou sílu.

Mezi nejpokročilejší chytré systémy brzd patří PEBS (prediktivní systém nouzového brzdění). Tento pomocník neustále monitoruje radarem překážky před vozidlem a pokud řidič nezačne včas před blížícím se nebezpečí brzdit, může tak učinit za něj. Systém v první chvíli vyšle řidiči optický a zvukový signál, že se blíží překážka. Pokud řidič nezačne reagovat (brzdit), systém na okamžik ostře aktivuje brzdy. Jestliže řidič stále nereaguje, systém PEBS začne automaticky brzdit, až dojde k bezpečnému zastavení vozidla.

Adaptivní tempomat, jízda v koloně nebo sjíždění svahů

Podobně jako systém PEBS dokáže i adaptivní tempomat monitorovat pomocí radarového snímače vozy před vámi a vhodně na to reagovat. Adaptivní tempomat slouží k udržení nastavené rychlosti a zároveň vzdálenosti od vozů před vámi, díky čemuž si řidič může užít plynulou jízdu a má vždy jistotu, že si udržuje bezpečný odstup. Adaptivní tempomat dokáže ovládat plynový pedál i brzdy.

Podobně pracuje asistent pro jízdu v kolonách, který dokáže opět automobil zastavit při nečekaném zastavení vozu před vámi. Na rozdíl od adaptivního tempomatu ale pracuje při popojíždění v kolonách, tedy při nízkých rychlostech. U některých dobře vybavených terénních automobilů se můžete setkat také s asistentem sjíždění svahů, který dokáže automaticky brzdit motorem. Řidič se díky tomu nemusí starat o brzdění a může se věnovat řízení.

Elektronický stabilizační program – spása řidičů

Mezi chytré systémy je nezbytně nutné zařadit i známé ESP. To neustále monitoruje rotaci jednotlivých kol, úhel natočení vozu a polohu volantu. Pokud vyhodnotí, že automobil je natočen jiným směrem než volant (je tedy ve smyku), přibrzdí jednotlivá kola, aby podpořilo a přinutilo vozidlo zatočit správným směrem. ESP je využito hlavně při úhybných manévrech, kdy umožní automobilu rychle a bezpečně zatočit před překážkou a vyvarovat se nekontrolovanému smyku. Od roku roku 2014 musí být všechna vyrobená auta vybavena tímto systémem.

Přibrzďování kol využívá i asistent zatáčení. Ten při malých rychlostech a prudkém zatočení dokáže přibrzdit kola tak, aby se poloměr zatáčení co nejvíce zmenšil. Díky tomu lze vytočit v malé rychlosti zatáčky, které by bez asistenta projet nešlo. V autech takový systém ale nalezneme stále spíše výjimečně.

Nastupující autopilot a automatické parkování

O nástupu autonomních vozidel se mluví již dlouho a spíše než technologie jsou zatím pomyslnou překážkou zákony. Automobily Tesla, které potkáte na silnicích běžně i dnes, však autopilotem disponují. Teoreticky dokáže Tesla sledovat provoz, značky, dávat automaticky přednost, odbočovat a řídit automobil zcela nerušeně. V praxi se však používají především asistenti, kteří pomáhají při delších cestách na rychlostních komunikacích. Tesla udržuje rychlost, jízdní pruh i bezpečnou vzdálenost od vozidel. V případě aktivního autopilota stačí dát světelné znamení o změně pruhu a automobil se sám do daného pruhu zařadí. Tento systém zároveň dokáže zamezit nehodě nejen aktivním brzděním, ale i vyhnutím se překážky.

Nechybí ani možnost automatického zaparkování do volného místa, což je ale funkce, která tu byla už před Teslou. Automobil sám monitoruje volná místa a sdělí vám, zda se do něj bezpečně vejdete. Následně vypočítá dráhu zacouvání a automaticky točí volantem. Vaším úkolem je pouze ovládat plyn a brzdu. Do Prahy jistě vítaná funkce.

https://youtu.be/PUw_DMaQ264

Čtení značek, detekce únavy i rozpoznání chodců

Chytrá auta jsou dnes stále chytřejší a nesledují už jenom situaci před vámi, ale kolem vás nebo dokonce přímo vás a vaše chování. Některé automobily pomocí čelní kamery snímají dopravní značení kolem silnic, díky čemuž dokážou signalizovat překročení povolené rychlosti nebo třeba změnu pravidel předjíždění. Spousta nehod se bohužel týká i chodců či cyklistů, kteří jsou auty sraženi. Dnes už proto existují systémy, které chodce či cyklisty rozpoznají, a pokud jsou v dráze vozidla, dokážou vůz automaticky zabrzdit.

Také únava a mikrospánek ročně zabije tisíce řidičů. Moderní chytré automobily dokážou proto sledovat řidiče a vyhodnotit jeho únavu. Pokud například okamžik přestanete řídit a pak náhle provedete volantem prudkou korekci směru, systém to vyhodnotí jako únavu a ztrátu koncentrace. Postupně vám taková chování sčítá a průběžně vypočítává index únavy. Pokud se dostanete nad nebezpečnou hodnotu, jste autem vyzváni k zastavení a odpočinku. To je rozhodně jeden z chytrých asistentů, který by mohl zachránit spousty životů.

Chytrých asistentů a senzorů je celá řada

V článku jsem se zaměřili především na zajímavé a chytré systémy, které často dokážou odvrátit nehody. Moderní automobily však disponují další plejádou funkcí, které řidiče chrání nebo zpříjemňují cestování. Jmenovat můžeme například adaptivní světlomety, které mění úhel natočení podle polohy volantu, asistent rozjíždění do kopce, detekce úniku tlaku v pneumatikách, regulace prokluzu kol, upozornění na auta v „mrtvém úhlu“ zrcátek a další.

Je vidět, že koupit si moderní a chytré auto dnes není jen otázkou prestiže a luxusu, ale i bezpečnosti. Pokud by zmíněnými senzory byla vybavena všechna auta na dnešních silnicích, spousta nehod by se vůbec nestala. Otázkou také zůstává, kdy se dočkáme autonomních vozidel na silnicích. K tomu je ale nejspíše ještě dlouhá cesta, a to hlavně z pohledu legislativy. Technologie už jsou totiž jen krůček od každodenního používání.

Chytré systémy v autě zachraňují ročně tisíce životů. Bude přechod na autonomní systém řízení bezpečnější?

Carsharing: Jak pohodlně a levně jezdit automobilem, když si žádný nechcete kupovat?

Pokud patříte mezi řidiče, kteří ročně najedou jen pár tisíc kilometrů, stojíte jistě nad rozhodnutím, zda se vám vůbec nákup auta vyplatí. Nejen v Česku se rozmáhají nové způsoby, jak sdílet automobil a náklady s dalšími lidmi. Co je to carsharing a jaké jsou dnešní možnosti?

Pro koho je carsharing vhodný? Pro “sváteční” řidiče

Vlastnit automobil se stalo zejména v poslední dekádě trendem, a to bohužel i mezi řidiči, kterým se to vlastně ani nevyplatí. I téměř nevyužívané auto totiž nevyjde vůbec levně – kromě povinného ručení a havarijního pojištění sem vstupuje třeba i servis a někdy i částky za parkovací stání nebo dálniční známky.

Jestliže s takovým autem najezdíte ročně jen pár tisíc kilometrů, nákup auta se vám rozhodně nevyplatí. Co když ale i na těch pár tisíc kilometrů auto potřebujete a půjčení od rodiny či známých nepřichází v úvahu? Stále oblíbenější volbou je tzv. carsharing, tedy sdílení aut či jejich nákladů na provoz. Největší slabinou těchto služeb je fakt, že jsou dostupné převážně jen ve velkých městech. Pojďme si ale jednotlivé možnosti představit.

Taxi není jedinou možností, jak se dopravit z A do B

V dnešním článku jsme úplně zavrhli městskou hromadnou dopravu nebo vlaky. Článek je určen pro ty, kteří se potřebují dostat i do míst, kde spoje nejsou, a sestavit si čas odjezdu i příjezdu podle sebe. Skvělým příklad je taxi, které vás rychle a pohodlně doveze do libovolného místa. Vzhledem k cenám taxislužeb se však jedná spíše i o jednorázovou “nouzovku” a o tom, zda se takový způsob dopravy vyplatí, bychom mohli dlouze polemizovat.

Svět dobývá Uber, nemá to ale lehké

Carsharing vstupuje i sem a existují alternativy, které nabízí podobný komfort jako taxi za nesrovnatelně nižší ceny. Zmínit můžeme hlavně celosvětově oblíbenou službu Uber, která spojuje nejen profesionální taxikáře, ale i běžné řidiče, kteří si chtějí svezením pasažérů přivydělat. Princip je přitom velmi jednoduchý, a to jak pro pasažéry, tak i pro řidiče. Vše řídí mobilní aplikace, která díky GPS dokáže zaměřit vaši polohu, najít nejbližší dostupné “taxi” a navést řidiče až k vám. Skrze mobilní aplikaci ihned vidíte odhadovanou cenu cesty, kterou řidič nemůže zároveň nijak ovlivnit. Celkově vyjde cesta s Uberem o poznání levněji než s taxikářem, nehrozí navíc žádné podvody s taxametrem. Kde je háček?

Především v tom, že Uber je dostupný prozatím pouze v Praze a navíc prý porušuje české zákony – běžní řidiči Uberu totiž nemají taxikářskou licenci, přesto se živí jako taxikáři. Sem vstupuje i největší konkurenční služba Liftago, která nabízí podobný koncept jako Uber s tím rozdílem, že řidiči jsou profesionálními taxikáři. Cena je pak mírně vyšší než u Uberu, ale nižší než u běžných taxikářů.

[appbox googleplay com.ubercab]

[appbox googleplay com.adleritech.app.liftago.passenger]

Chystáte se na delší cestu? Přispějte na benzín a vyrazte s jiným řidičem

Nejen pasažéři, ale mnohdy i samotní řidiči uvažují, jak snížit své náklady na cestování. Pokud musíte kvůli práci či rodině cestovat delší vzdálenosti sám, náklady na cestu hovoří ve váš neprospěch. Co si je ale rozdělit s dalšími cestujícími mířícími stejným směrem?

Tak přesně funguje carsharing v případě projektu BlaBlaCar. Řidiči zde předem vypisují své delší trasy (zpravidla mezi velkými městy) a čekají, zda se k nim přidají další cestující. Díky rozdělení nákladů za palivo se může stát cesta pro obě strany pohodlnější a levnější, než kdyby auto jelo pouze s jedním řidičem a pasažéři museli vlakem. Komunikace mezi řidičem a pasažérem znovu probíhá online z počítače či mobilu, kde sbírají navíc řidiči hodnocení od pasažérů. Před samotnou jízdou tedy víte, k jak oblíbenému řidiči se můžete přidat.

[appbox googleplay com.comuto]

Chcete auto jen pro sebe? V Česku startují další služby

Možnosti dopravy, které jsme si zatím představili, počítaly vždy s tím, že budete v roli pasažéra. Co když ale potřebujete auto pro své vlastní účely a být zároveň řidičem? I v tomto případě se nabízí několik možností. Ve velkých městech si lze auta zapůjčit na hodiny i dny a platit pouze za dobu a ujeté kilometry. Tento koncept samozřejmě není žádnou novinkou a půjčovny aut existují již řadu let. Moderní služby ovšem fungují online, auta jsou navíc rozmístěna na více stanovištích, kde si je řidiči jednoduše vyzvednou, odemknou a po ukončení jízdy zase zaparkují. Díky čipovým kartám a aplikaci člověk vůbec nepřijde do styku s dalšími osobami, vše vyřídí i zaplatí online.

Jak je na tom půjčovné s cenou? V počátcích musíte zaplatit vratnou kauci, která činí pár tisíc Kč (většinou od 2-5 tisíc). Za tuto částku získáte svůj účet a čipovou kartu pro odemykání aut “v terénu”. Následně platíte za dobu zapůjčení (20-70 Kč/hod) a ujeté kilometry (cca 8 Kč/km). Ceny se samozřejmě razantně liší podle služeb, aut i časů zapůjčení. Možností jsou i předplacené tarify s výhodnější sazbou.

V tomto případě se na český trh tlačí světoznámá služba car4way, která ale dostává ve velkých městech levnější konkurenci. V Praze je to například AutoNaPůl, v Brně pak Ajo. Možností je i emuj.cz, pokud se chcete dopravovat elektromobilem. Znovu ale jen v Brně. Tyto služby spojuje fakt, že auta pronajímá společnost. Co ale lidé lidem?

Půjčte si auto od jiného řidiče

Existují i služby, které plní koncept carsharingu doslova. Řidiči zde svá auta sdílejí dalším řidičům, aby mohli vydělávat, i pokud s nimi nepotřebují jezdit. Zmínit můžeme například Sharujeme.cz či RentBy. Ceny mohou být v tomto případě nižší (bohužel to není pravidlem), na druhou stranu mohou nastat i nepříjemné situace. Pokud auto poškodíte, musíte řešit spor s vlastníkem. Stejně tak v případě pokut – a to jak na straně řidiče (za rychlost), tak i vlastníka auta (stav vozidla). Zde zkrátka člověk nemá takovou jistotu a záruku jako u společností, které auta pronajímají. Internetové služby zde figurují pouze jako prostředník a v případě sporu mohou dát “ruce pryč”.

Budeme ještě vůbec v budoucnu potřebovat své auto?

Dnes přibývá řidičů, kteří řídí, jen protože musí. Ať už kvůli pracovním cestám, nákupům nebo dopravě za příbuznými. Cesta autem se stává žroutem času, při kterém nelze dělat nic jiného – u řidičů ani odpočívat. Výše zmíněné služby pomalu směřují k vývoji dopravy obecně – řídit za nás bude někdo jiný a my můžeme při cestě pracovat nebo relaxovat.

Nejen Google, ale i spousta jiných společností začíná vyvíjet auta, která by ani řidiče nepotřebovala. Auta by se za desítky let mohla stát prostředkem podobným vlakům či autobusům, kdy se člověk o průběh cesty vůbec nemusí starat. Cestování by se tak stalo pohodlnější, levnější (v porovnání s nákupem a provozem vlastního auta) i bezpečnější, pokud by řízení převzaly stroje.

Cesta k takovému konceptu je však ještě dlouhá. A to i přesto, že technologie budou za pár let připraveny. V cestě bude stát legislativa a kromě technologií se bude muset i člověk na takovou budoucnost připravit.

Tesla bude na samořízení již brzy připravena. Funkci autopilota má totiž již dnes.

[aps_product_sz id=“8″]

Vidíte ve službách sdílení nákladů na cestu budoucnost?

Černé skříňky do auta: Oblíbené kamery i systémy, které sledují každý váš pohyb

Pojem černá skříňka znají lidé spíše z letadel jako shromaždiště všemožných dat letu, v autě si pod tímto pojmem představíme hlavně kamery. Věděli jste ale, že opravdu existují i černé skříňky do auta, které shromažďují bez nadsázky každý váš pohyb? Pojďme se v článku podívat, jaké jsou dnešní typy a možnosti černých skříněk.

Není černá skříňka jako černá skříňka

Vyslovíte-li pojem černá skříňka, většina si vzpomene na dokumenty a filmy o letecké nehodě, kde se právě toto zařízení stane nejhledanějším prvkem. Jsou v něm totiž ukryty důležité informace o průběh letu, které mohou prozradit, co se vlastně stalo. Spojení černé skříňky do auta však převzalo v moderní době trochu jinou podobu – stále více v něm lidé vidí kamery do auta, které jsou stále oblíbenější. I automobily ale mají své černé skříňky v pravém slova smyslu – tzv. systémy EDR.

Event data recorder – ví o vašem řízení takřka vše

EDR, neboli záznam dat událostí, sídlí v autě již delší dobu. V počátcích sloužil hlavně jako zdroj informací pro airbagy, aby došlo k jejich včasnému a správnému vypuštění. Postupem času se tato jednotka stále zdokonalovala a začala shromažďovat v reálném čase spoustu jiných informací. Dnes lze z těchto údajů vyčíst nejen vaši rychlost a lokaci, ale i třeba polohu pedálů nebo natočení volantu. Zatímco nasazení jednotek EDR je v USA pro automobily povinné, v Evropě je zatím situace nejasná.

Někteří výrobci již EDR do svých vozů nasadili i v Evropě, o této technologii ale většina společností taktně mlčí. Problémem u EDR je i způsob, jak se vlastně k datům dostat – nezbytný je nejen speciální software a hardware, ale také znalosti z dané problematiky. Pro běžného vlastníka auta je prakticky nemožné se k datům z EDR dostat i v případě, že jím jeho automobil disponuje. V některých státech USA mohou být data z EDR použita v případě prošetřování nehody u soudu, někde lze použít tyto údaje i bez souhlasu vlastníka vozidla. V Evropě ale taková možnost zatím neexistuje, i když se o tom v posledních letech mluví stále častěji.

Systémy EDR, neboli černé skříňky do auta v pravém slova smyslu, dnes nejspíše sídlí ve většině nových a moderních automobilů. Slouží ale spíše jako sběr dat pro samotné automobilky, které díky nim mohou své systémy dále zdokonalovat. O jejich reálném využití pro české řidiče a soudní spory se však prozatím pouze mluví a na nasazení si budeme muset ještě chvíli počkat.

Kamery do auta – trend poslední doby

Vraťme se ale k zařízení, které si dnes většina představí pod pojmem černé skříňky do auta. Kamery, které se připevní na čelní sklo a palubní desku, se stávají stále oblíbenějšími, protože na silnicích s přibývajícím počtem řidičů roste množství případů, kdy stojí slova proti slovům. A právě videozáznam z kamery řidiče by mohl jednoznačně dokázat, kdo byl pravým viníkem. Jak už to ale se zákony a vymoženostmi moderní doby bývá, není to úplně tak snadné. Nevhodné použití kamery může přinést dokonce pokutu vám, přestože jste v případě nehody nevinní.

Jsou kamery do auta v Česku legální?

Ohledně použití kamery v automobilech panují dodnes dohady a situace není pro běžné řidiče úplně jasná. Problémem je i to, že se státy staví k použití těchto zařízení různě. Zaměřme se ale na naše končiny, kde je používání kamer do auta legální. Musíte však dodržet několik pravidel:

kamera nesmí být umístěna v zorném poli řidiče,
záznamy musí sloužit vlastním potřebám a nesmí být sdíleny s dalšími osobami (internet apod.),
záznamy nesmí obsahovat prvky identifikace jiných osob či SPZ apod.

Při splnění těchto pravidel můžete kameru v automobilu bez problémů vozit a nahrávka, pokud nebude porušovat pravidla výše, může být v případě soudních sporů použita. Je to však vždy na posouzení soudem a nahrávka nemusí nakonec jako platný důkaz posloužit. Pokud viník nehody měl rovněž kameru v autě, záznam poskytnout nemusí – svědčil by totiž sám proti sobě.

Na trhu je kamer spousta, vyhněte se nejlevnějším modelům

Výběr kamer je na trhu opravdu pestrý a při pohledu na pulty českých obchodů si není snadné vybrat. Palubní kamery dnes povětšinou nabízí srovnatelnou kvalitu záznamů za dobrých světelných podmínek, pomyslný chleba se však láme při nočních záznamech. Zde zpravidla levnější modely výrazně zaostávají a noční záběry se mohou stát nepoužitelné. Kvalitnější kamery mají zároveň širší úhel záběru, podporu GPS, možnost ovládání smartphonem i další chytré asistenty.

cerna-skrinka-cerna-skrinka — Takhle by rozhodně umístění kamer vypadat nemělo – brání totiž ve výhledu řidič hned několik kousků

Smartphony jako černé skříňky i kamery v jednom

Telefony jsou každým rokem chytřejší a pomalu nahrazují funkce jiných, dříve samostatných, přístrojů. Bylo tedy jen otázkou času, kdy někdo přijde s řešením, které by umožnilo mobilním telefonům sledovat a číst údaje z našeho automobilu. Poslední roky si získává stále větší oblibu spojení tzv. OBD adaptéru a aplikace v mobilním telefonu. Malá krabička, která se zapojí do servisní zásuvky automobilu, dokáže číst a přenášet údaje z řídící jednotky do telefonu, kde je následně zpracovává speciální aplikace.

cerna-skrinka-obd-adapter — OBD adaptér, který se připojí do servisní zásuvky automobilu

Snadno a rychle lze vyčíst informace o rychlosti, okamžité i průměrné spotřebě, dojezdu, ujeté vzdálenosti a další. Součástí je i možnost prohlížet chybové hlášení řídící jednotky, sledovat polohu a upozornit vás například při krádeži vozidla a změně jeho polohy. Podobný projekt spustil třeba i český operátor T-Mobile, který dodává OBD krabičku s vlastní SIM kartou a aplikací. Některé aplikace pro spojení s OBD adaptérem umožňují i nahrávat obraz a mohou tedy posloužit současně jako černá skříňka i palubní kamera do auta.

cerna-skrinka-obd — Důležité údaje z řídící jednotky jsou živě přenášeny na displej telefonu

Kam tyto technologie směřují?

Samotné automobily jsou stále chytřejší, a to nejen z pohledu pohonu a paliv, ale i dalších chytrých funkcí. Černé skříňky, kamery i OBD diagnostiky ukazují, kam až dnešní možnosti sahají. Některé automobilky (například Tesla či BMW) již umožňují propojit mobilní telefon s automobilem, sledovat jej a do jisté míry i ovládat. Dá se předpokládat, že za několik let budou tyto technologie již standardní součástí automobilů a jejich ovládání bude mít z velké části na starosti právě mobilní telefon, který budeme nosit stále s sebou.

Nejšílenější scény, které zaznamenaly kamery do auta

Každý řidič jistě narazil na situaci, která jej naštvala, šokovala nebo rozesmála. Vzhledem k počtu řidičů není divu, že se na silnicích po celém světě odehrávají všemožné situace a nehody. V dnešním článku si představíme ty nejšílenější scény, které zachytily kamery do auta.

Řidič, který si vybral nesprávnou dodávku

V Rusku je možné vše a téměř doslova to platí u silničního provozu. Ne náhodou je většina nejzajímavějších úkazů právě z ruských silnic, což dokazuje i následující video. Řidiči si často své manévry vyříkají z očí do očí uprostřed silnic, což nás už dnes nepřekvapí. Hlavní aktér ve videu šel ovšem o situaci debatovat s nesprávnou dodávkou, tedy spíše s nesprávnou posádkou uvnitř. Situace se jen těžko popisuje a výsledek uvidíte sami. Následující video nešlo mezi nejšílenější scény nezařadit.

https://www.youtube.com/watch?v=U58ZmzmCnVY

Lada překoná vaše představy

V Rusku nejen potkáte na silnicích všechno možné, ale tamější řidiči žijí v domnění, že cokoliv je možné převést v jakémkoliv autě. Hrdina na videu se rozhodl, že se svým dobytkem bude nakládat jako s tradičním pasažérem. Mysleli jste si, že se do auta značky Lada nevejde kráva? Jste na omylu a my máme důkaz.

Smolná nehoda s Mario tématikou

Další video zachycuje obrovskou smůlu chodce, který doplatí na nepozornost jednoho z řidičů a rychlou reakci toho druhého. Celá situace by k smíchu za normálních okolní vůbec nebyla, obohacení o zvukové i vizuální efekty z oblíbené hry Mario tomu ovšem dodávají šmrnc.

Manévr z Cobry 11 a souboj lopaty proti noži

Mezi nejšílenější scény patří i video, které z počátku připomíná část seriálu Cobra 11. V první části se dočkáme odrovnávacího manévru, který pošle jeden z automobilů do škarpy. To ale zjevně nestačí a řidič vyzbrojený nožem skáče na střechu auta a chystá se druhého řidiče ještě více potrestat. Ten se však nenechá vykolejit, tasí lopatu a snaží se útok obrátit či dokonce zvrátit ve svůj prospěch. Rusko přestává být národností, ale životním stylem.

Co se stane, když Rusovi dojde palivo?

Stát se to může každému – auto přestane jet, ať už z důvodu nedostatku paliva nebo technické závadě. Běžný řidič se nechá odtáhnout na laně nebo vozidlem k tomu určenému. Jak to řeší v Rusku, když není po ruce lano a odtah je příliš drahý? Prostě auto dotlačíte. Protože ale nejsou Rusové hloupí, postarají se i o to, aby se to obešlo bez poškození na automobilech. Scéna opět skoro jako z akčního filmu, u které by běžný člověk trnul hrůzou a naplno soustředil. Průměrný Rus celou situaci zvládá s poklidem a stihne si u toho i zakouřit.

Nákladní automobil a jeho trofej

Začátek další kompilace zachycuje řidiče kamionu, který svou nepozorností poškodí další automobil. Skoro to ovšem vypadá jako úmyslný manévr, díky kterému si kamion veze svou trofej – osobní automobil značky Honda. Nepomohlo ani troubení ostatních řidičů a bohužel video končí dříve, než jsme se dozvěděli, jak celá situace vlastně dopadla. Jisté je jen to, že řidič osobního automobilu z projížďky radost neměl.

https://www.youtube.com/watch?v=8wGRI5DNm7M

Nebezpečný koňský povoz

Na silnici vás může běžně ohrozit osobní automobil, nákladní automobil, motocykl nebo třeba cyklista. Co když se ale z křižovatky vyřítí koňský povoz takovou rychlostí, že přilnavost koňských kopyt a podkov není dostatečná pro vytočení zatáčky? Neumíme si ani představit myšlenky řidiče, který to odnesl nejvíce.

https://www.youtube.com/watch?v=ihQeofUTMv0

Tankista začátečník vyjel na silnici

Jsme opět v Rusku. I vojenskou techniku je potřeba čas od času přemístit a využíti k tomu běžné silnice. V takovém případě je většinou provoz omezen, v okolí se ale vždy nějaké to auto s kamerou najde a vtipné momenty se podaří zachytit. V tomto případě se řidiči tanku nedaří vytočit levotočivou zatáčku. Těsně od sněhové bariéry přijde prudké zastavení, na které doplatí nejvíce „vykukující kolega“. Situace se zdá být zachráněna, tank ovšem pokračuje rovně…

https://www.youtube.com/watch?v=ECOs_DT7suE

Jak zaparkovat jako král silnic?

Zaparkovat v Praze a ve větších městech není vůbec snadný úkol. A co když místo uvidíte na poslední chvíli a jste v levém pruhu? Můžete vyzkoušet manévr, který předvedl řidič na dalším videu. I když to vypadá jako profesionálně provedený manévr, jednalo se o shodu náhod a o dopravní nehodu se šťastným koncem.

Když se dva perou, nemusí jít nutně o nepřátele

Dnešní článek Nejšílenější scény, které zaznamenaly kamery do auta zakončeme videem, jehož konec opravdu překvapí. A hlavně rozesměje. Když přijedete v Rusku ke dvojici mužů, kteří se u zaparkovaného auta perou, nijak vás to nevykolejí. To se zkrátka v Rusku stává. Jen opravdu výjimečně se ovšem stane, že oba muži pocházejí z jednoho auta. 🙂

https://youtu.be/6Qc3_1CzHzM

Nejšílenější scény z našeho výběru jen dokazují, že musíme být na silnicích ostražití

Alternativní paliva budoucnosti: Elektřina, vodík nebo snad kukuřice?

Fosilní paliva tu s námi nebudou věčně, navíc se kvůli jejich spalování mění klima naší planety. Je potřeba myslet dopředu a vyvíjet alternativní paliva, která by benzín a naftu mohla nahradit. Co se jeví jako nejpravděpodobnější varianta? Vodík, elektromobily nebo snad motory na vodu?

Elektromobily – budoucnost, nebo slepá ulička?

Nikomu nemohl uniknout současný vývoj elektromobilů, který kráčí raketovým tempem. Současné elektromobily již jezdí i na českých silnicích a mnohými vlastnostmi se vyrovnají nebo dokonce i překonají současné vozy se spalovací motory. Spousta z řidičů vidí v elektromobilech budoucnost, která se nezadržitelně blíží. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát, což jsme z největší části rozebrali v článku Jsou dnešní elektromobily ekologické? Nejsou. Problém ale není v nich.

Elektrický pohon je sám o sobě ekologický, výroba elektřiny však v současnosti ani zdaleka. I dnes je výroba elektrické energie extrémně závislá na fosilních palivech. Aby se tedy elektřina mohla zařadit mezi alternativní paliva budoucnosti pro automobily, je potřeba přejít k ekologičtějšímu způsobu získávání elektrické energie – zejména obnovitelným zdrojům.

Vodík – palivo, o kterém se mluví stále častěji

Ve vizi budoucích paliv nyní vítězí vodík, který můžete v automobilech potkat stejně jako elektromobily i dnes. Vodík lze nasadit ve spalovacích motorech a dokonce lze použít i stávající motory s menší úpravou. Takové řešení ale dnes vytlačují palivové články, pří kterých dochází k přeměně vodíku na elektrickou energii. Tu pak automobil používá pro pohon elektromotorů. Na rozdíl od elektromobilů je v takovém případě provoz ekologičtější, protože při takové výrobě elektřiny je do vzduchu uvolňována z největší části jen vodní pára.

Samotný pohon vodíkem nebo přeměna vodíku na elektrickou energii vypadá velmi nadějně, největším problémem je dnes celkem složitá výroba vodíku (hlavně pokud by rapidně stouply nároky na množství) a jeho skladování. Vodík je potřeba pro uskladnění stlačit a zkapalnět, což opět vyžaduje nějakou energii. Vědci se nyní zaměřují na efektivnější a modernější úschovy vodíku.

Pokud by se procesy výroby i skladování povedlo vylepšit, mohl by vodík brzy nahradit fosilní paliva v automobilech. I když to není obnovitelný zdroj, na zemi je ho obrovské množství. Mluví se stále více o technologiích, které by umožňovaly vyrábět vodík ze slané vody. To by opět na spoustu let vyřešilo otázku, odkud palivo nejen pro automobily brát.

Biopaliva – tudy cesta nejspíše nepovede

Před pár lety se velkým hitem stala tzv. biopaliva, která vznikají z biomasy či biologického odpadu. Druhů biopaliv je nespočet – ethanol z kukuřice, bionafta, rostlinný olej, bioplyn a další. Většina jmenovaných ovšem stále tvoří směs biopaliva a tradičního fosilního paliva, nejsou tedy zcela nezávislé na fosilních palivech. Původně se předpokládalo, že díky razantnímu snížení spalování fosilních paliv se neuvolní do ovzduší tolik CO2, poslední studie ovšem naznačují, že tomu tak být nemusí.

Je to ostatně podobná situace jako s elektromobily, kde je samotná spotřeba paliva v automobilech ekologičtější než motory na fosilní paliva, problémem je ale opět jeho výroba, skladování apod. V případě biopaliv by navíc musela výrazně vzrůst oblast pro pěstování plodin, což by bylo problematické, pokud by se mělo přejít čistě na biopaliva.

Na svět se dnes dostávají tzv. biopaliva 2. generace, která nejsou primárně vyráběna z potravinových produktů, ale především z dřevitých surovin. Jejich výhodou mají být nižší náklady, nižší produkce skleníkových plynů i využívání odpadních produktů. Ačkoliv jsou biopaliva stále aktuálním téma, jejich obliba a vize do budoucna postupně ztrácí. Stále se totiž vedou spory, zda by taková alternativní paliva vůbec dokázala přírodě a planetě ušetřit či nikoliv.

Mnoho experimentů, jejichž budoucnost je nejistá

První tři odstavce jsme věnovali palivům, která mají nyní nejslibnější budoucnost a jsou nasazena v určité míře již nyní. Ani zdaleka to ale neznamená, že by neexistovala jiná alternativní paliva budoucnosti. Naopak – konceptů, prototypů i myšlenek je spousta. Ať už se jedná o zemní plyn, fritovací olej, stlačený vzduch nebo třeba spalování kovového prachu. To vše jsou možnosti, které nejsou podle vědců jen pouhým sci-fi. Jejich masivního rozšíření se ovšem během příštích let jen tak nedočkáme.

Alternativní paliva: Co má největší potenciál?

Za současného stavu vodík v kombinaci s elektromobily. Vodík by sloužil jako nositel energie pro palivové články a o samotný pohon by se staraly elektromotory. Díky tomu by byly zajištěny extrémně nízké emise (zejména nulová produkce skleníkových plynů) a pro samotné řidiče by se toho příliš nezměnilo. Tankování vodíku totiž připomíná běžné tankování dnešních paliv. V cestě tedy stojí zejména efektivnější výroba, bezpečnější skladování a vybudování infrastruktury.

Nelze také přehlížet fakt, že rozšiřování alternativních paliv brání také bussines, který je okolo ropy vybudován. Obrovské množství peněz, které se v ropném průmyslu točí, zkrátka způsobuje, že jde ekologie planety stranou. Alternativní paliva se největšího rozmachu dočkají nejspíše až v době, kdy fosilní paliva začnou docházet. Otázkou zůstává, zda už nebude pro naši planetu pozdě.

Operativní leasing: Co to je a komu se vyplatí?

Trendem posledních let se stává tzv. operativní leasing, který na provoz auta pohlíží jako na službu. Jak tato služba funguje, jak se liší od běžného leasingu nebo úvěru a pro koho je vhodná?

Operativní leasing: Jezdíte, nestaráte se. Auto ale není vaše

Hlavním rozdílem operativního leasingu oproti nákupu auta či finančního leasingu je fakt, že auto není vaše. A to ani po uplynutí standardní smluvené doby. V případě této služby je totiž vozidlo ve stálém vlastnictví leasingové společnosti a vy jen platíte měsíčně za jeho pronajímání. Díky tomu se nemusíte starat o jeho povinné ručení, havarijní pojištění a někdy ani servis či jiné poplatky. To vše je v ceně pronájmu a na vás je pouze jezdit. Měsíční splátky pak bývají nižší než v případě úvěru nebo běžného leasingu.

Smlouvy se uzavírají zpravidla na 1, 2 nebo 3 roky. Omezeni jste ale povětšinou nájezdem kilometrů, jehož hranice se pohybuje okolo 20-30 tisíc kilometrů. A od toho se také může odvíjet měsíční splátka. Po skončení smluvené doby je na vás, zda službu ukončíte (tím samozřejmě přijdete o možnost auto používat, protože není vaše), pronajmete si další nový vůz nebo automobil odkoupíte. Poslední možnost se většinou finančně nevyplatí a pokud byste na začátku plánovali automobil pořídit, je výhodnější volbou klasický leasing či úvěr.

Kde je háček?

Měsíční splátky jsou nižší než v případě úvěrů nebo leasingu, nestaráte se o další poplatky, servis (u některých variant) a stále jezdíte v novém voze. Skoro by se zdálo, že běžnému leasingu odzvonilo a nastupuje služba, která je ve většině směrů výhodnější. Není tomu tak. I operativní leasing má svá omezení a stinné stránky, kvůli kterým není určitě výhodný pro všechny. Pojďme si shrnout hlavní omezení a nevýhody této služby:

auto není vaše ani po ukončení smluvené doby,
jste omezeni počtem najetých kilometrů (zpravidla 20 000 km/rok),
automobil nesmíte bez souhlasu nijak upravovat (tažné zařízení apod.),
vůz smíte zpravidla řídit vy a vaši rodinní příslušníci, jiné osoby musí získat souhlas majitele vozidla (společnosti),
platíte za škody vzniklé mimo běžná opotřebení (nabouraný blatník, poškrábaná „palubka“ apod.).

Pozor na poškození automobilu

Protože si automobil pronajímáte a není váš, musíte dbát na jeho stav. S běžným opotřebením způsobeným nájezdem domluvených kilometrů se počítá, odřený blatník následkem nepřesného parkování vás však může přijít draho. A to samé platí i o drobných poškozeních interiéru (poškrábaná palubní deska, nečistoty na čalounění apod.). Po ukončení smluvené doby je auto pečlivě kontrolováno leasingovou společností a všechny vady, které nejsou způsobeny běžným nájezdem kilometrů, budete muset zaplatit. A to se u méně šikovných řidičů může prodražit.

Vyplatí se operativní leasing? Ano i ne

Pojďme si to ukázat na velmi jednoduchém příkladu, který může prozradit, komu se auto na operativní leasing vyplatí a komu ne. Vezměme si automobil Škoda FABIA 1.2 TSI 66 kW Ambition PLUS s katalogovou cenou 297 400 Kč.

Operativní leasing		Úvěr
Měsíční splátka (7 let):	4258 Kč	Měsíční splátka (7 let):	5077 Kč
Celkové náklady:	357 666 Kč	Zaplacená částka:	426 468 Kč
		Pojištění (havarijní + povinné ručení)	56 000 Kč
		Hodnota auta po 7 letech	cca 80 000 Kč
		Celkové náklady:	402 468 Kč

*použita byla kalkulačka Auto úvěru Equa s RPSN 11,46% a operativní leasing u www.autonaoperak.cz

Výsledek? Za 7 let vyjde auto v případě operativního leasingu na 357 666 Kč včetně povinného ručení a pojištění. V momentě, kdy k nákupu automobilu využijeme úvěr, zaplatíme 426 468 Kč, k tomu je ale potřeba ještě přičíst přibližně 56 000 Kč za pojištění (cca 8000 Kč za rok). Pokud bychom auto po 7 letech prodali, výsledná cena se sníží cca o 80 000 Kč, což bude přibližná cena vozidla. Výsledkem je částka 402 468 Kč, což je přibližně o 45 000 Kč více než u operativního leasingu. V tomto případě nutno poznamenat, že výsledky mohou být značně odlišné a vše závisí od použitých nabídek.

Druhým příklade může být dražší automobil Škoda Octavia Ambition 1.6 TDI s katalogovou cenou 484 900 Kč.

Operativní leasing		Úvěr
Měsíční splátka (7 let):	6679 Kč	Měsíční splátka (7 let):	8278 Kč
Celkové náklady:	561 036 Kč	Zaplacená částka:	695 352 Kč
		Pojištění (havarijní + povinné ručení)	70 000 Kč
		Hodnota auta po 7 letech	cca 130 000 Kč
		Celkové náklady:	635 352 Kč

*použita byla kalkulačka Auto úvěru Equa s RPSN 11,46% a operativní leasing u www.autonaoperak.cz

I v případě dražšího auta vychází operativní leasing výhodněji, pokud je počítána doba používání a splácení 7 let. Tentokrát vychází operativní leasing skoro o 75 000 Kč výhodněji. V obou případech však může cena operativního leasingu stoupnout o poplatky způsobené škodou na vozidle během používání.

Pro koho je tedy určen operativní leasing?

Ve prospěch operativního leasingu mluví v našem případě cena (ale nemusí tak být vždy) a fakt, že za 7 let auto minimálně jednou vyměníte za úplně nový model (operativní leasing se totiž sjednává u vybrané společnosti maximálně na 5 let). Pokud patříte mezi majitele, kteří plánují maximálně po 7 letech auto střídat, nevadí vám, že auto nevlastníte, ale jen používáte, operativní leasing se může finančně vyplatit. Navíc máte vždy jen několik let staré auto a tedy i menší pravděpodobnost závad a potíží. To vše ale samozřejmě jen za předpokladu, že ročně najedete méně než omezení u operativního leasingu (zpravidla 20 000 Kč za rok).

Pokud naopak plánujete auto používat i déle a po skončení splátky jej neprodávat, je vhodnější sáhnout spíše po úvěru nebo finančním leasingu. Operativní leasing pro fyzické osoby je v České republice stále spíše novinkou a je vidět, že čeští zákazníci jsou prozatím nedůvěřiví. Že se ale operativní leasing může vyplatit, prozrazuje i stoupající zájem o tuto službu. Na to reagují i samotné leasingové společnosti, které již operativní leasingy zařazují do svých nabídek. A výběr začíná být opravdu pestrý.

[alert-note-svetandroida title=“Poznámka“]Lidé dnes berou operativní leasing jako něco, co se vyplatí do firem (hlavně kvůli odepisování), ale protože se auto stává dnes „spotřebákem“, začíná být tato služba zajímavá i pro „běžné osoby“.[/alert-note-svetandroida]