Carsharing: Jak pohodlně a levně jezdit automobilem, když si žádný nechcete kupovat?
Pokud patříte mezi řidiče, kteří ročně najedou jen pár tisíc kilometrů, stojíte jistě nad rozhodnutím, zda se vám vůbec nákup auta vyplatí. Nejen v Česku se rozmáhají nové způsoby, jak sdílet automobil a náklady s dalšími lidmi. Co je to carsharing a jaké jsou dnešní možnosti?
Pro koho je carsharing vhodný? Pro “sváteční” řidiče
Vlastnit automobil se stalo zejména v poslední dekádě trendem, a to bohužel i mezi řidiči, kterým se to vlastně ani nevyplatí. I téměř nevyužívané auto totiž nevyjde vůbec levně – kromě povinného ručení a havarijního pojištění sem vstupuje třeba i servis a někdy i částky za parkovací stání nebo dálniční známky.
Jestliže s takovým autem najezdíte ročně jen pár tisíc kilometrů, nákup auta se vám rozhodně nevyplatí. Co když ale i na těch pár tisíc kilometrů auto potřebujete a půjčení od rodiny či známých nepřichází v úvahu? Stále oblíbenější volbou je tzv. carsharing, tedy sdílení aut či jejich nákladů na provoz. Největší slabinou těchto služeb je fakt, že jsou dostupné převážně jen ve velkých městech. Pojďme si ale jednotlivé možnosti představit.
Taxi není jedinou možností, jak se dopravit z A do B
V dnešním článku jsme úplně zavrhli městskou hromadnou dopravu nebo vlaky. Článek je určen pro ty, kteří se potřebují dostat i do míst, kde spoje nejsou, a sestavit si čas odjezdu i příjezdu podle sebe. Skvělým příklad je taxi, které vás rychle a pohodlně doveze do libovolného místa. Vzhledem k cenám taxislužeb se však jedná spíše i o jednorázovou “nouzovku” a o tom, zda se takový způsob dopravy vyplatí, bychom mohli dlouze polemizovat.
Svět dobývá Uber, nemá to ale lehké
Carsharing vstupuje i sem a existují alternativy, které nabízí podobný komfort jako taxi za nesrovnatelně nižší ceny. Zmínit můžeme hlavně celosvětově oblíbenou službu Uber, která spojuje nejen profesionální taxikáře, ale i běžné řidiče, kteří si chtějí svezením pasažérů přivydělat. Princip je přitom velmi jednoduchý, a to jak pro pasažéry, tak i pro řidiče. Vše řídí mobilní aplikace, která díky GPS dokáže zaměřit vaši polohu, najít nejbližší dostupné “taxi” a navést řidiče až k vám. Skrze mobilní aplikaci ihned vidíte odhadovanou cenu cesty, kterou řidič nemůže zároveň nijak ovlivnit. Celkově vyjde cesta s Uberem o poznání levněji než s taxikářem, nehrozí navíc žádné podvody s taxametrem. Kde je háček?
Především v tom, že Uber je dostupný prozatím pouze v Praze a navíc prý porušuje české zákony – běžní řidiči Uberu totiž nemají taxikářskou licenci, přesto se živí jako taxikáři. Sem vstupuje i největší konkurenční služba Liftago, která nabízí podobný koncept jako Uber s tím rozdílem, že řidiči jsou profesionálními taxikáři. Cena je pak mírně vyšší než u Uberu, ale nižší než u běžných taxikářů.
Chystáte se na delší cestu? Přispějte na benzín a vyrazte s jiným řidičem
Nejen pasažéři, ale mnohdy i samotní řidiči uvažují, jak snížit své náklady na cestování. Pokud musíte kvůli práci či rodině cestovat delší vzdálenosti sám, náklady na cestu hovoří ve váš neprospěch. Co si je ale rozdělit s dalšími cestujícími mířícími stejným směrem?
Tak přesně funguje carsharing v případě projektu BlaBlaCar. Řidiči zde předem vypisují své delší trasy (zpravidla mezi velkými městy) a čekají, zda se k nim přidají další cestující. Díky rozdělení nákladů za palivo se může stát cesta pro obě strany pohodlnější a levnější, než kdyby auto jelo pouze s jedním řidičem a pasažéři museli vlakem. Komunikace mezi řidičem a pasažérem znovu probíhá online z počítače či mobilu, kde sbírají navíc řidiči hodnocení od pasažérů. Před samotnou jízdou tedy víte, k jak oblíbenému řidiči se můžete přidat.
Chcete auto jen pro sebe? V Česku startují další služby
Možnosti dopravy, které jsme si zatím představili, počítaly vždy s tím, že budete v roli pasažéra. Co když ale potřebujete auto pro své vlastní účely a být zároveň řidičem? I v tomto případě se nabízí několik možností. Ve velkých městech si lze auta zapůjčit na hodiny i dny a platit pouze za dobu a ujeté kilometry. Tento koncept samozřejmě není žádnou novinkou a půjčovny aut existují již řadu let. Moderní služby ovšem fungují online, auta jsou navíc rozmístěna na více stanovištích, kde si je řidiči jednoduše vyzvednou, odemknou a po ukončení jízdy zase zaparkují. Díky čipovým kartám a aplikaci člověk vůbec nepřijde do styku s dalšími osobami, vše vyřídí i zaplatí online.
Jak je na tom půjčovné s cenou? V počátcích musíte zaplatit vratnou kauci, která činí pár tisíc Kč (většinou od 2-5 tisíc). Za tuto částku získáte svůj účet a čipovou kartu pro odemykání aut “v terénu”. Následně platíte za dobu zapůjčení (20-70 Kč/hod) a ujeté kilometry (cca 8 Kč/km). Ceny se samozřejmě razantně liší podle služeb, aut i časů zapůjčení. Možností jsou i předplacené tarify s výhodnější sazbou.
V tomto případě se na český trh tlačí světoznámá služba car4way, která ale dostává ve velkých městech levnější konkurenci. V Praze je to například AutoNaPůl, v Brně pak Ajo. Možností je i emuj.cz, pokud se chcete dopravovat elektromobilem. Znovu ale jen v Brně. Tyto služby spojuje fakt, že auta pronajímá společnost. Co ale lidé lidem?
Půjčte si auto od jiného řidiče
Existují i služby, které plní koncept carsharingu doslova. Řidiči zde svá auta sdílejí dalším řidičům, aby mohli vydělávat, i pokud s nimi nepotřebují jezdit. Zmínit můžeme například Sharujeme.cz či RentBy. Ceny mohou být v tomto případě nižší (bohužel to není pravidlem), na druhou stranu mohou nastat i nepříjemné situace. Pokud auto poškodíte, musíte řešit spor s vlastníkem. Stejně tak v případě pokut – a to jak na straně řidiče (za rychlost), tak i vlastníka auta (stav vozidla). Zde zkrátka člověk nemá takovou jistotu a záruku jako u společností, které auta pronajímají. Internetové služby zde figurují pouze jako prostředník a v případě sporu mohou dát “ruce pryč”.
Budeme ještě vůbec v budoucnu potřebovat své auto?
Dnes přibývá řidičů, kteří řídí, jen protože musí. Ať už kvůli pracovním cestám, nákupům nebo dopravě za příbuznými. Cesta autem se stává žroutem času, při kterém nelze dělat nic jiného – u řidičů ani odpočívat. Výše zmíněné služby pomalu směřují k vývoji dopravy obecně – řídit za nás bude někdo jiný a my můžeme při cestě pracovat nebo relaxovat.
Nejen Google, ale i spousta jiných společností začíná vyvíjet auta, která by ani řidiče nepotřebovala. Auta by se za desítky let mohla stát prostředkem podobným vlakům či autobusům, kdy se člověk o průběh cesty vůbec nemusí starat. Cestování by se tak stalo pohodlnější, levnější (v porovnání s nákupem a provozem vlastního auta) i bezpečnější, pokud by řízení převzaly stroje.
Cesta k takovému konceptu je však ještě dlouhá. A to i přesto, že technologie budou za pár let připraveny. V cestě bude stát legislativa a kromě technologií se bude muset i člověk na takovou budoucnost připravit.
Tesla bude na samořízení již brzy připravena. Funkci autopilota má totiž již dnes.
