Alternativní paliva budoucnosti: Elektřina, vodík nebo snad kukuřice?

Fosilní paliva tu s námi nebudou věčně, navíc se kvůli jejich spalování mění klima naší planety. Je potřeba myslet dopředu a vyvíjet alternativní paliva, která by benzín a naftu mohla nahradit. Co se jeví jako nejpravděpodobnější varianta? Vodík, elektromobily nebo snad motory na vodu?

Elektromobily – budoucnost, nebo slepá ulička?

Nikomu nemohl uniknout současný vývoj elektromobilů, který kráčí raketovým tempem. Současné elektromobily již jezdí i na českých silnicích a mnohými vlastnostmi se vyrovnají nebo dokonce i překonají současné vozy se spalovací motory. Spousta z řidičů vidí v elektromobilech budoucnost, která se nezadržitelně blíží. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát, což jsme z největší části rozebrali v článku Jsou dnešní elektromobily ekologické? Nejsou. Problém ale není v nich.

Elektrický pohon je sám o sobě ekologický, výroba elektřiny však v současnosti ani zdaleka. I dnes je výroba elektrické energie extrémně závislá na fosilních palivech. Aby se tedy elektřina mohla zařadit mezi alternativní paliva budoucnosti pro automobily, je potřeba přejít k ekologičtějšímu způsobu získávání elektrické energie – zejména obnovitelným zdrojům.

Vodík – palivo, o kterém se mluví stále častěji

Ve vizi budoucích paliv nyní vítězí vodík, který můžete v automobilech potkat stejně jako elektromobily i dnes. Vodík lze nasadit ve spalovacích motorech a dokonce lze použít i stávající motory s menší úpravou. Takové řešení ale dnes vytlačují palivové články, pří kterých dochází k přeměně vodíku na elektrickou energii. Tu pak automobil používá pro pohon elektromotorů. Na rozdíl od elektromobilů je v takovém případě provoz ekologičtější, protože při takové výrobě elektřiny je do vzduchu uvolňována z největší části jen vodní pára.

Samotný pohon vodíkem nebo přeměna vodíku na elektrickou energii vypadá velmi nadějně, největším problémem je dnes celkem složitá výroba vodíku (hlavně pokud by rapidně stouply nároky na množství) a jeho skladování. Vodík je potřeba pro uskladnění stlačit a zkapalnět, což opět vyžaduje nějakou energii. Vědci se nyní zaměřují na efektivnější a modernější úschovy vodíku.

Pokud by se procesy výroby i skladování povedlo vylepšit, mohl by vodík brzy nahradit fosilní paliva v automobilech. I když to není obnovitelný zdroj, na zemi je ho obrovské množství. Mluví se stále více o technologiích, které by umožňovaly vyrábět vodík ze slané vody. To by opět na spoustu let vyřešilo otázku, odkud palivo nejen pro automobily brát.

Biopaliva – tudy cesta nejspíše nepovede

Před pár lety se velkým hitem stala tzv. biopaliva, která vznikají z biomasy či biologického odpadu. Druhů biopaliv je nespočet – ethanol z kukuřice, bionafta, rostlinný olej, bioplyn a další. Většina jmenovaných ovšem stále tvoří směs biopaliva a tradičního fosilního paliva, nejsou tedy zcela nezávislé na fosilních palivech. Původně se předpokládalo, že díky razantnímu snížení spalování fosilních paliv se neuvolní do ovzduší tolik CO2, poslední studie ovšem naznačují, že tomu tak být nemusí.

Je to ostatně podobná situace jako s elektromobily, kde je samotná spotřeba paliva v automobilech ekologičtější než motory na fosilní paliva, problémem je ale opět jeho výroba, skladování apod. V případě biopaliv by navíc musela výrazně vzrůst oblast pro pěstování plodin, což by bylo problematické, pokud by se mělo přejít čistě na biopaliva.

Na svět se dnes dostávají tzv. biopaliva 2. generace, která nejsou primárně vyráběna z potravinových produktů, ale především z dřevitých surovin. Jejich výhodou mají být nižší náklady, nižší produkce skleníkových plynů i využívání odpadních produktů. Ačkoliv jsou biopaliva stále aktuálním téma, jejich obliba a vize do budoucna postupně ztrácí. Stále se totiž vedou spory, zda by taková alternativní paliva vůbec dokázala přírodě a planetě ušetřit či nikoliv.

Mnoho experimentů, jejichž budoucnost je nejistá

První tři odstavce jsme věnovali palivům, která mají nyní nejslibnější budoucnost a jsou nasazena v určité míře již nyní. Ani zdaleka to ale neznamená, že by neexistovala jiná alternativní paliva budoucnosti. Naopak – konceptů, prototypů i myšlenek je spousta. Ať už se jedná o zemní plyn, fritovací olej, stlačený vzduch nebo třeba spalování kovového prachu. To vše jsou možnosti, které nejsou podle vědců jen pouhým sci-fi. Jejich masivního rozšíření se ovšem během příštích let jen tak nedočkáme.

Alternativní paliva: Co má největší potenciál?

Za současného stavu vodík v kombinaci s elektromobily. Vodík by sloužil jako nositel energie pro palivové články a o samotný pohon by se staraly elektromotory. Díky tomu by byly zajištěny extrémně nízké emise (zejména nulová produkce skleníkových plynů) a pro samotné řidiče by se toho příliš nezměnilo. Tankování vodíku totiž připomíná běžné tankování dnešních paliv. V cestě tedy stojí zejména efektivnější výroba, bezpečnější skladování a vybudování infrastruktury.

Nelze také přehlížet fakt, že rozšiřování alternativních paliv brání také bussines, který je okolo ropy vybudován. Obrovské množství peněz, které se v ropném průmyslu točí, zkrátka způsobuje, že jde ekologie planety stranou. Alternativní paliva se největšího rozmachu dočkají nejspíše až v době, kdy fosilní paliva začnou docházet. Otázkou zůstává, zda už nebude pro naši planetu pozdě.